Rodina, kde vládne narcis II.

Tak dnes pokračujeme na další časté znaky toxického prostředí – tentokrát narcistické rodiny a výchovy. Podíváme se na situaci i z pohledu dítěte.

Láska za podmínek

Dalším znakem narcisticky fungující rodiny je podmiňovaná láska. Nikdy tam není, proto to ani nikdy neuslyšíte: „Máme tě rádi, milujeme tě, protože jsi.“ Vždy je tam nějaké podmínění. „Až budeš hodná/ý a poslušná/ý, tak tě budeme mít rádi, pak si naši lásku teprve zasloužíš.“ Nebo také, až narcis uzná, že už jste dostatečně tvární a použitelní. A takto se situace stále dokola opakuje.

Největší úskalí tohoto principu je, že si samozřejmě děti přináší do dospělosti vnitřní přesvědčení, že vlastně musí vyhovovat požadavkům druhých a i jejich lásku či přízeň si musí zasloužit. A snaží se a snaží se a snaží se…

Nakonec udělají možné i nemožné, aby si lásku či přízeň druhého získaly, zasloužily nebo udržely, ať se děje cokoliv. V životě je pak snadno poznáte i podle toho, že se prodávají „pod cenou“. Vždy jsou to ti hodní, chápaví a trpěliví. Jak to pak reálně vypadá v jejich dospělém životě, si můžete přečíst v článku zde.

Zavděčování se narcisovi

Znovu si připomeňme, že narcis touží především po moci a bezmezném obdivu. I když se snaží samozřejmě vytvářet dojem, že tomu tak rozhodně není. Potřebuje pozornost, potřebuje mít vše pod kontrolou. Vnímá ostatní pouze jako nástroje pro získání své vlastní spokojenosti. Své nasycenosti, které ovšem narcis nikdy nemůže dosáhnout. Vždy je nasycen pouze na chvíli.

Nezapomínejte, že narcis rád a za každé situace udržuje falešnou iluzi klidu a pohody, což doslova znamená: „Vy budete dělat co mi vyhovuje a to s úsměvem (ať to pro vás znamená cokoliv) a všechno bude v pořádku.“ Všichni jsou tedy zataženi do kolotoče nekonečné snahy zavděčování se narcisovi. Mimo jiné:

Už předem vyhýbání se situacím:

• které by se narcisovi nemusely líbit
• které by pro narcise nemusely být příjemné
• které by narcise mohly rozčílit
• které po narcisovi rozhodně nesmíte chtít ani o ně žádat

I děti jsou přesně vycvičeni k tomu:

• jaké téma je před narcisem dovoleno/a jaké zakázáno
• jaké otázky se mu mohou pokládat/a jaké rozhodně ne
• už od raného dětství přesně vědí co se může říkat/a co ne
• stejně jako co se smí dělat /a co se rozhodne nikdy nesmí

Už z toho je patrné, že v narcistickém prostředí se děti trénují, nikoliv z důvodu, aby byly šťastné, spokojené a připravené do života, ale „aby se narcis nezlobil, aby mě narcis měl rád“….viz obr. jak taková myšlenková mapa dítěte na ukázku vypadá. Čili zase jsme u toho, že vše se vždy musí přizpůsobit tomu, jak si to narcis představuje. Důležité je všímat si toho, že nikdo se nesmí ptát proč.

A takto se dětská mysl nastaví na poslouchání, plnění toho, co druhý vyžaduje, nekonečné podlézání, doprošování o pozornost, o přízeň, o lásku, o cokoliv. Na upřednostňování druhých, protože já nejsem přece důležitý/á. Důležité je to, co tomu řekne „on“. A destruktivní program méněcennosti je na světě.

Odmítání zdravé komunikace

Vaši ohleduplnost vám narcis nikdy nevrací – z jeho strany prostě nikdy žádné ohleduplné chování nepřijde. Právě naopak, už děti se naučí být stále ve střehu, „aby neudělaly něco špatně“. A nikdo se nesmí ptát na důvody. Tématem odmítání zdravé komunikace z narcisovy strany se více zabývám v novém eBooku – Jak odhalit narcistu.

Okolo narcisty se musí našlapovat velice opatrně, k tomu si svoje okolí dávno vycvičil. A přesto oběti dříve či později zjistí, že i kdyby udělaly doslova cokoliv, nikdy to není dobře, že to nikdy není dost. Jinými slovy, že to vlastně nestačí, že jste (podle narcise) neDOSTateční.

A v těchto okamžicích je narcis spokojen a na chvíli nasycen. Užívá si svoji moc. Vaši nevědomost, vaši naivitu a víru v dobro, vaši nekonečnou snahu i podlézání.

Oběť tímto dlouhodobým tréninkem získává přesvědčení, že ona je nedostatečná, ona není dost dobrá.. a přesně s tímto destruktivním nastavením vykračují děti z narcistických rodin do dospělého života.

Proto se k nim nikdy nemáte šanci dostat moc blízko. Kdo se nebezpečně přiblíží, vnímá absurditu této skupiny a odmítá poslušnost, je samozřejmě vyloučen a navždy získává narcisem status – nežádoucí.

Primární oběť si nechce nebo neumí připustit skutečný stav věci. Později dělá vše proto, aby si jej přiznat nemusela. Zoufale hledá na narcisovi i na vztahu to dobré, omlouvá donekonečna narcisovo chování – on to tak přece nemyslel, zlehčuje vážnost situací nebo slepě věří v jeho nápravu – příště to přece bude už lepší.

Sekundární oběti v tomto případě (nejčastěji) děti, nemají možnost úniku. viz little sad child – malé smutné dítě, které často také časem nasadí masku úsměvu, ale bohužel přes vnitřní neuzdravená traumata.

Nikdy není jedna oběť

Jak už jsem zmínila, okolo narcise není nikdy jedna oběť. Narcis vnímá jako potenciální oběť každého. Nicméně jedna je vždy primární. Nejbližší člověk, který je narcisovi vždy k dispozici. Ze kterého odčerpává jeho vlastní energii pro svoji potřebu (proto také energetický upír). Zpravidla to bývá partner.

Sekundární v narcisově rodině budou další nejbližší, kteří jsou prostě denně nebo často při ruce. A tudíž mu mohou krásně posloužit k sycení jeho narcistických potřeb. Toto téma více probíráme v novém eBooku o toxických vztazích – Jak odhalit narcistu.

V narcistické rodině děti vyrůstají v atmosféře strachu a nejistoty a zároveň jsou neustále tlačeni k tomu, že to je přece „normální“. Že toto je v pořádku.

Děti i oběti celkově jsou bez přestání přesvědčovány o tom, že pokud se jim to nelíbí, pokud jim toto nestačí, tak: 1.) je „něco špatně“ s nimi. 2.) „támhle jsou dveře“. Narcis nikdy nepřizná problém sám u sebe. O tom, že oběť žije pod neustálým tlakem, protože moc dobře ví, že narcis je připraven ji kdykoliv vyměnit, jsem psala v článku zde.

Tímto způsobem vznikají destruktivní přesvědčení a toxické vzorce už od raného dětství, které si děti odnáší do dospělého života. Trauma z dětství se opakuje a přebírají na sebe role obětí, přesně takové, na které byly odjakživa trénováni. Běžně trvá roky, než (a jestli) je člověk vůbec objeví a dokáže v sobě změnit.