Ne/obyčejná holka z města. Co si pamatuji, vždy jsem se potřebovala neustále posouvat někam dál. Uvnitř i venku. Kamkoliv. Hlavně nezůstávat na místě. A zároveň se mi to často nedařilo. Vždy mě něco stahovalo zpátky, kdykoliv jsem udělala krok ven.
Až o dost později jsem do hloubky pochopila větu mého oblíbeného lékaře:
"Duše se chce vyvíjet, když se duše nevyvíjí, tak umírá."
♠
Proč ne/obyčejná? Vždycky jsem byla jiná. Přestože jsem sportovala, odjakživa jsem zápasila s přebytečnými kily, záněty průdušek, ekzémy, které jsem měla zavázané obvazy a každou noc je rozškrábala do krve.... odjakživa můj život ovládal stres a připadalo mi to úplně normální. Nic jiného jsem vlastně neznala. Naštěstí se tomu umím dnes už smát. Evidentně jsem nebyla ve své kůži 🙂.
Vlastně jsem tenkrát byla pořád vystrašená a nespokojená sama se sebou, se svým životem. Když se tak dívám zpátky, vždy jsem věděla proč, jen jsem to ještě neuměla pojmenovat. Nevěděla jsem, co to znamená psychosomatické. Nevěděla jsem ještě, co se to přesně odehrává na pozadí.
Odmítala jsem poslušnost. Srovnávání a škatulkování. Vzdorovala jsem odjakživa, protestovala, bojovala za spravedlnost....a přesto mě ti lidé zřejmě měli tam, kde mě potřebovali mít. Postupně jsem si nechala líbit úplně všechno. "Hodná pomlčka blbá", bych to dnes nazvala 😏.
Až mnohem později jsem si uvědomila, že jsem byla naučená uspokojovat vlastně jejich potřeby místo těch svých. Zavděčovat se, upřednostňovat ostatní, podle nastavení: "Přece nebudeš myslet na sebe? Přece nebudeš takový sobec!"
Nevěděla jsem ještě, jak funguje narcistická mysl a toxické vztahy, přestože jsem měla celoživotní zkušenosti.
♠
Realizovala jsem se ve sportu, ve sportovní výživě i ve zdravém vaření. V každém tématu jsem se postupně stala opravdovým expertem, a přesto jsem se ale necítila dlouhodobě dobře. Ateliér jsem založila hned na mateřské. A vždy jsem si myslela, že "to už je ono". A vždy se něco stalo. Vždy mi vesmír ukázal, že toto ale ještě není celé. To není ještě celé tajemství, které jsi chtěla objevit :-). A já šla zase o kousek dál... a skládala.
Byla to předlouhá cesta, abych na závěr mohla dojít zpátky sama k sobě a pochopit, že to vše, čemu jsem se tak intenzivně věnovala, byla především každodenní terapie. Společný jmenovatel všech těchto aktivit byl stále stres. Pořád ten stejný, který jsem si hýčkala pěkně už od školních let. Neustále jsem si musela dobíjet energii, abych se úplně nepotopila. Energii, kterou jsem si ale zároveň nechávala dobrovolně a nenávratně odčerpávat.
Měla jsem za sebou předlouhou životní cestu v "ne zrovna zdravém prostředí". A vše se mi dělo stále dokola. Celé ty roky, jsem měla nadbytek zkušeností, ale v podstatě žádné vysvětlení. Aha, srdce to cítí, ale mozek v tom nenachází logiku 🙂
Nedávalo mi to smysl. Neměla jsem ponětí o vědomé a podvědomé mysli, o dávných nevědomých programech. A už vůbec o tom, že podle nich se mi můj život pořád dokola odvíjí kudy nechci, aniž bych o tom vůbec věděla. A roky utíkaly...
Přemýšlím, jak se to všechno změnilo. Jak jsem se já z toho stavu, toto opravdu už ne, dostala do stavu té každodenní radosti ze života? Nakonec jsem vlastně žádnou odvahu ke změně vůbec nepotřebovala. Nevím jestli říct, bohudík nebo bohužel, abych se probrala, život to zařídil úplně jinak.
Do mého života i do života nejbližších lidí vstupovaly nemoci. A už to nebylo dávno žádné banální nachlazení. A mně už začínalo být jasné, že to není jen tak. Že žádná vážná nemoc není náhoda. Že to všechno, co se děje, má nějaký důvod...
KRUH SE UZAVŘEL A VŠECHNO KONEČNĚ ZAPADLO DO SEBE A RÁZEM ZAČALO DÁVAT SMYSL
♠
Najednou nebylo o čem přemýšlet. Kdyby to ničilo jen mě, je docela možné, že bych to nechala být, zlehčovala závažné situace a odkladála vše donekonečna. Možná by mě to dohnalo za pár let. Jenže...
...když vidíte, jak se trápí i vlastní dítě, tak to naštěstí nejde. Nejde už dělat, že je všechno v pořádku. A nešlo to ani mně. Máma, která zachraňuje svoje mládě to má jinak. Ta nepřemýšlí, neodkládá na až...jedná rovnou srdcem. A hned. Nepotřebuje k tomu rozum ani žádný souhlas. A já jednala 🙂
Zároveň jsem musela přijmout, že druhému dospělému nepomůžu, pokud on sám nechce a odmítá vidět realitu takovou, jaká skutečně je, ať je to kdokoliv. Zároveň dítě zachránit musíte. Nemůžete ho v tom nechat, když potřebuje pomoc.
Dnes už vím, že náhody neexistují. Vím, že děti jsou naším zrcadlem. A že rodinné vzorce se předávají přirozeně, ať jsou jakékoliv. Ano, pochopili jste správně, moje mateřská láska byla vždy mnohonásobně silnější než moje sebeláska - to byl pro mě neznámý pojem. Za sebe jsem bojovat neuměla. Takže moje dcera vlastně zachránila mě 🙂
Dnes vnímám každý den, že naše tělo je perfektně fungující navigační systém, který nás krásně navádí. Komunikuje s námi i beze slov. Stačí začít rozmotávat pěkně od konce, abychom se dostali na začátek. Když se odmítáme podívat pravdě do očí, život zakročí.
Dnes jsem zdravá já i moje dcera. Už roky bez léků, bez lékařů, ekzémy, úzkosti a všechny psychosomatické potíže a nemoci, které nás denně provázely, jsou jako zázrakem pryč. Je tu jen psychická i fyzická pohoda a radost ze života, která mi vlastně celý život chyběla. Jak se to stalo? Úplně jednoduše. Stačilo dopřát jí i sobě zdravé netoxické prostředí.
RÁNO VSTÁVÁM A TĚŠÍM SE
♥
Zamilovala jsem se do osobního rozvoje. Do posouvání vlastních hranic. Vím už, že s každým takovým výstupem ze zóny zvyku přichází už jen další a další pocit úlevy, radosti a svobody. Už nedělám věci, které mi nedávají smysl. Což dřív bylo nemyslitelné. "To se přece musí! Co by tomu kdo řekl?"
Uvědomuji si čím dál víc, že nic vlastně není negativní, že žádná zkušenost se neobjevila jen tak. A že žádnou zkušenost už mi nikdy nikdo nevezme. Že vše co mi život přinesl můžu předávat dál a moje práce mi dává obrovský smysl. Dnes už s úsměvem vítám všechny své strachy a obavy. Vím, že se objevují právě proto, abych je mohla rozpouštět a užívat si života každý den a plnými doušky.
Děkuji sama sobě - vesmíru - životu, že mě moje zvídavost neopustila. A vlastně dnes i těm manipulátorům v mém životě. Děkuji, že mě zajímalo hledání souvislostí a nenechala jsem se odradit. Možná hodně zbrzdit, ale v žádném případě zastavit. Změnila jsem svoje vnitřní nastavení tak, aby sloužilo mně a mému životu a ne někomu jinému.
KAŽDÝ MŮŽE MÍT ŽIVOT VE SVÝCH RUKOU
♥
Dnes si dopřávám ve svém životě vlastně vše, co jsem chtěla už dávno. Trvalo to snad dalších 15 let mého dospělého života, než jsem si poskládala, proč se mi to nedařilo. Vrátila jsem se sama k sobě. Tam, kde jsem se odpojila kdysi dávno. Uzdravila svoje stará traumata. Naučila se mít v rovnováze svoje srdce i mysl. A jsem ráda, že můžu předávat dál, nejen dětem, že ten život nemusí být vůbec tak komplikovaný a náročný, jak nám bývá (narcisty) předkládáno.
Za ty roky jsem se musela naučit hodně o dynamice a fungování toxických vztahů a především o tom, jak je to zdraví škodlivé. Jaké jsou principy toho všeho. Jak to vše odhalit a kormidlovat svůj život tím vytouženým směrem. Překonávat své vnitřní limity a omezení, které s námi ale často nemají vůbec nic společného. Netvrdím, že to bylo jednoduché. Naopak, někdy dost bolestné, když musíte některé věci přijmout takové, jaké jsou...a to se nestane ze dne na den. Něco ale ano. Někdy stačí si prostě říct: "Už ne, díky."
♥
eBOOK ZDARMA
NARCIS
VLK S MASKOU BERÁNKA
- Úvod do tématu narcismu.
- Kdo je narcista? Kdo je predátor?
- Je nějaký rozdíl mezi predátory v divoké přírodě a narcisty mezi námi? Nejen na tyto otázky si odpovíme v tomto eBooku.
- Opravdu je to zdarma? ANO, je to také ochutnávka z eBooku "Jak odhalit narcistu" pro ty z vás, kteří neradi kupují zajíce v pytli. 🙂
